Rovnováha - záludný hlavolam, zvaný "PŘEKÁŽKA"
Co je vlastně překážka? Znám své překážky, hranice, limity? Kdo jsem za hranicí překážek a svých představ o limitu? Není možné, že „překážka“ je to právě a pouze jen proto, že jí neumíme pochopit? Možná nás dokonce ani nenapadne, že ji lze pochopit a už vůbec ne, že má třeba i svá pravidla a souvislosti, které se nám nenápadně podsouvají do života a jsou nám zdrojem pocitů nepříjemností a neklidů. Co když jsme pouze nevědomí otroci svých vlastních představ o skutečnostech a mezi tím, co se zabývám řešením s odstraňováním překážky, pravá skutečnost o svém nejhlubším JÁ, mi ujíždí jako vlak z „Hlavního nádraží“.
Ať se jedná o menší či větší formy překážky, vždy je to jistým znakem a životně důležitým symbolem: „Tady se zastav, tohle je tvá cenná a vyjímečná mince, kterou máš v kapse jen a jen ty, jen jí zatím neznáš z druhé strany, nevidíš na ni a proto tu jsem…jsem To, co Ti pomůže Tě poznat tam, kde si nevěříš“.
Každý z nás, jistě zná tyto stavy, kdy nenacházím cesty z problémů. Ať se jedná o menší či větší formy překážky, vždy je to jistým znakem a životním symbolem „Hele, tady se zastav, tady něco nevidíš“. Proč se prát s překážkou jako s nepřítelem, když mohu jakoukoliv překážku uchopit jako nabídku dveří, které mají své klíče a po otevření následují komnaty, které pro mě byly dosud uzavřené. Tímto postupem velmi brzy zjistím, že jakési „problémy“, jsou vlastně pouze jen branou před objevením nových skutečností sám o sobě, na kterých nemohu o nic přijít, ale naopak se pouze obohatit.
Také velmi rychle zjistím, že různé světem kolující metody o „zahození negativních myšlenek“, nebo dalších způsobů vedoucích nás k bezproblémovému pozitivnímu způsobu žití, je vlastně pouze cesta vlastních iluzí a dobrovolné vzdávání se sám sebe a nevyužití možnosti otevření těchto jedinečných dveří, které mají za úkol, abychom sebe poznávali, učili se o sobě a také zvědomovali hluboké prožitky našich předků a další historie, které v sobě i s našimi talenty a nadáním máme ve svých tělech, jako kolující DNA zakódovanou v truhlících s pevnými zámky a právě ty, máme každý z nás možnost otevírat a být v sobě bohatší a bohatší.
Záleží jen na nás, na hloubce našich tužeb a rozhodnutí, které jsme ochotni udělat. Záleží jen na nás, kam až chceme své vize a sny realizovat, kolik toho vlastně od sebe chci, ale pamatujme na to, ať tak, či tak, jediná a funkční cesta za zdravím, jak fyzickým tak duševním, nevede cestou odboček, útěku, skrývání, odhazování negativ, nýbrž v ceste k rovnováze.
A v sobě najít a připustit rovnováhu, je cestou páru, cestou dvou pólů, tedy také cestou dvou pohlaví, ženy a muže, Otce i Matky, ale také Slunce a Měsíce, Dne i Noci, Tmy a Světla, nebo jak už i v pohádkách je drsně řečeno „Dobro i zlo“ …co vše tedy vlastně znamená rovnováha?
Jistě sami vidíte, že na přirozenosti běhu fungování přírody je přirozenost a dokonalost rovnováhy nezpochybnitelná, ale také díky tomu, můžeme lehce vidět svou nerovnováhu, která nám může působit právě jako naše osobní překážka…a dokonce ji mohu nevědomě milovat nebo nenávidět. Vidíte, že i zde jsou obě varianty, nicméně v obou případech je mi obtíží to, že to o sobě nevím, nerozumím tomu a stává se mi pak má vlastní část osobnosti překážkou a protivníkem, někým, koho nemusím v sobě mít vůbec rád. Takový náš vnitřní protivník nám může působit různě hluboké a težké pocity, bloky ke zdraví jak psychickému, tak fyzickému.
Co je tedy ta překážka? Jsem to já sám a jen si právě při této „nějaké události“ spustím svého vnitřního protivníka, který může být spušten čímkoliv, například i nákupem v obchodě. To už je různé, dle každého z nás.
Nyní sami jistě vidíte, že cestou k lásce, klidu, zdraví a smíření není vyloučení „negativ“ ze své vlastní osobnosti a žít stále povrchní život s fiktivním úsměvem, není to ani cesta „hloubat jen v negativech“ a trávit život milováním svých negativních, temných vlastností osobnosti a nemít díky tomu chuť ani prostor pro úsměv a štastný prožitek… ale je to integrace obou stran mince, rovnováhy, která přinese tu lásku a sebehodnotu v sebe, která přinese ten zdravý projev našeho ega, zdravý projev toho, kdo skutečně za tím strašákem zvaným „překážka“ opravdu jsme. Právě tahle péče o sebe nám přinese pravdivý pohled na naši výjimečnou osobnost, kterou každý z nás je a odhazováním jednoho či druhého pólu se o ni dobrovolně nevědomě vzdáváme. Toto je cesta zdraví, krásy, velikosti a síly osobnosti, propojení dvou „protichůdných pohledů“ v sobě samých, jako jedné cenné mince s dvěma stranami.
