Teploty venku jsou pod bodem mrazu, rybníky zamrzají a sezóna otužování je v plném proudu. Přidá se někdo? Je v pořádku a přirozené, pokud máme z něčeho strach a radikální postoj STOP. Nicméně jak už to v životě bývá, nemusí být vše takové, jako si myslím, že bude.
Procesem otužování nemusí být tak strašný, jak se na první pohled zdá… Otužování je cesta, jak se díky stálému opakování jedné a té samé situace, učit soustředění na stav propojení mysli a těla, vnějšího a vnitřního světa. To přináší možnost rozvíjet schopnost vědomě cítit a vnímat skutečnou realitu, kterou skrze život ve vlastním těle dennodenně prožíváme.
Mě osobně si otužování zavolalo skrze prožitky náročných životních období a psychického rozpoložení, ve kterém jsem se následně nacházel. Jako průvodce psychikou znám mnohé techniky, jak s psychikou pracovat, ale také stále hledám a zajímám se o rozvíjení metod a různých dalších možnosti přístupů k psýché. I jako společnost se stále rozvíjíme a hlavně v posledních letech otvíráme – jdeme celospolečensky pomalu, ale jistě, více k sobě, k našim zraněním a skutečné individualitě. A to ať chceme či nikoliv. Začali se rodit děti s velmi citlivým vnímáním. Častěji se proto vyskytují psychické potíže, nejen u dospělých, ale také u dětí. Jako astrolog a terapeut mohu také říci, že tento trend se bude ještě více v budoucnu zrychlovat a tak je potřeba měnit i to, jak psychiku vnímat a tím, jak k ní přistupovat.
Ukazuje se nám, že je potřebné změnit dosavadní, již nefunkční přístup k životu. Ostatně i na našem přístupu k přírodě, máme možnost pozorovat, jak jsme přistupovali sami k sobě a čeho jsme dosáhli. Je tu změna!
Nemyslím, že bych já či ostatní přicházeli na nové metody, ale spíše se propojují již ty dávno existující, a to někdy i velmi historické, z čehož cítím, že mohou vznikat příjemnější intenzivnější a vhodnější cesty.
Vnímám jako nevyhnutelné pro psychické zdraví a žití na zemi, vidět psychiku a lidského tvora, jako součást vesmírného prostoru-multidimenzionálního časoprostoru. Naše tělo je našim domovem, aktuálně ukotvujícím a zhmotňujícím esenci naší vesmírné podstaty, našich vesmírných kořenů.
Psychika není opravitelná „součástka v mozku“, je to celek propojení duše, ducha, těla, ega.
Ego má významnou úlohu pro náš stávající život. Pro tuto aktuální časovou zónu, v nás vytváří druhy mechanismů, i těch nezdravých, obranných, umožňující být bezpečně nohama na zemi. A to do doby, než budeme schopni svou podstatu uvědomovaně alespoň z malé části žít. I Ego si zaslouží svůj respekt a vážené místo!
Pavel Polák
Průvodce životními událostmi
Samotné jednorázové otužování vás nevyléčí, neuzdraví ani nic významného nezmění. Stane se jen přívalem velmi příjemného pocitu na pár dní. Naproti tomu vedené pravidelné otužování s pravidelnou seberozvojovou či terapeutickou podporou, může být významným nástrojem, jak se naučit vidět a prožívat důležitá životní období, situace, které se většinou neobejdou bez přívalu mnoha bolestivých emocí.
Jakékoliv zdravotní problémy, ať psychické či fyzické, pramení z důvodu vytěsnění neboli nechtění bolestného nebo jinak ohrožujícího prožitku, emocí.
Na příliš ohrožující a zraňující situace v životě, v sobě máme obranné mechanismy, které nám zpochybňují skutečnost o bolesti, kterou v takové situaci prožíváme a zneviditelňují ji. Taková obrana může být forma iluze „růžový svět“, nadměrná kritika zpochybňující vše kolem, vzdor, absolutní přizpůsobení se okolí-chameleon, manipulace a podobné další.
V dětství nás tyto mechanismy chrání, ale v dospělosti přichází doba, kdy začínají náš rozvoj a život více omezovat až ničit. Háček je však v tom, že tyto mechanizmy považujeme po tak dlouhé době používání za naší samozřejmou součást, čímž si jí také stejně samozřejmě vůbec nevšímáme a to i přesto, že ostatní jí na nás vidí. Často pak známe situace, kdy nám někdo řekne, že jsem nějací a my s tím nesouhlasíme, a to způsobem, že se nad tím mnohdy ani nepozastavíme. Jak se říká, smeteme to ze stolu, jako nesmysl a přidáme k tomu obviněni a zpochybnění druhého stylem „pleteš se, to ty jsi takový“. Nebo jakoukoliv jinou formou obhajujeme tu svou pravdu.
Obranné mechanizmy proto potřebujeme zviditelnit jako naší důležitou součást. Pro vlastní zdraví i rozvoj. Je dobré umět pro sebe najít techniku, která nám umožní vidět své vlastní ukryté mechanismy a měnit tak úhly pohledu. U těchto mechanismů máme ukryté i důvody vzniku těchto obran a tím jsou bolesti, které jsme nedokázali v příslušných podmínkách zdravě prožívat. Terapeutická a seberozvojová sebepéče, je tedy tím, co nám umožní zpětně vědomě prožívat bolavé části života a tak následně přestat uvnitř sebe bojovat s vlastními částmi osobnosti, které pro nás nebyly žádoucí.
Dlouhodobý proces otužování je velmi dobrá součást pro seberozvoj a obzvláště terapii, jelikož nás naučí plně akceptovat stav, ve kterém se právě nacházíme.
Led a velký chlad působící na celé holé tělo. Umí působit i bolestivě, ale to jen pokud se vůči prožitku bráníme. Ve chvíli, kdy jdeme těmto prožitkům vstříc, tělo se v krátké době uvolní, přestane panikařit, začne se přirozeně přizpůsobovat podmínkám, ve kterých se nachází a to tím, že vytváří uvnitř těla takové podmínky, které umožní prožitek nejen zvládnout, ale také si ho příjemně užít.
Naše mysl je tím, kdo může veškeré úsilí zmařit. Vytváří bojové postavení, „to nejde“, „nezvládnu“, „umrznu“, „nevydržím“, „umřel bych“ atd… stejně tak reagujeme i na životní situace, které by přinesly nepříjemné emoce a tak se jim bráníme. Můžeme znát ale i opačný bojový postoj „zvládnu všechno“. Vytvořit si vnitřní svět v hlavě, s necitlivostí vůči svému tělu a nazývat to tím, že je vše v pořádku.
Pokud se však koncentrujeme pouze na prožitek těla, věnujeme se přijímaní prožitku v plné síle. Tím přestaneme dávat pozornost slovnímu hodnocení toho, v jaké situaci se nacházíme a stáváme se tak plně přítomni a v souladu s tím, jak je na nás působeno.
Této koncentrace jsme schopni dosáhnou skrze dechová a pohybová cvičení, imaginace. Pokud se těmto prožitkům vystavujeme pravidelně, naučíme se tak jakékoliv těžké situace působící na naše tělo nevytěsnit, ale okamžitě bez utíkání prožít. „Kouzlo procesu otužování.“
Aby bylo možné z otužování získat i takovýto hlubinný účinek/přesah, je podmínkou terapeutická nebo kvalitní seberozvojová zkušenost s vlastní psychikou. Potřebujeme dostatečný přehled o tom, jak vlastně fungujeme, jací vlastně opravdu jsme, kde jsou ta naše slabá místa, kvůli kterým máme tendenci se bránit a utíkat. Tím získáváte dvojnásobné prožitky a uvědomění si jejich souvislostí i v běžném životě.
„Na závěr bych dodal…. myslet si něco o něčem, je pouze úhlem pohledu odkud na situaci svým zrakem koukám. Cítit, co aktuálně prožívám, je ta skutečnost o mně a situaci, ve které se nacházím.
Vím však o tom, co vše v těle cítím a prožívám?!
Až spojením mysli a těla vzniká objektivita reálných prožitků našeho bytí v situacích, událostech, ale také vztazích, které v tomto světě v každém kroku navazujeme.“
Koho terapeutické nebo seberozvojé pobyty zajímají nebo je hledají….
„Ale také je možné zavolat a domluvit si individuální terapeutickou konzultaci nad jakoukoliv lehčí či závažnou životní situací. Potížemi s chováním vašich dětí, partnerské vztahy, řešení kariéry, hluboké frustrace, bezmoc, depresivní stavy, ztráty koncentrace atd….Rád s vámi sestoupím k příčinám toho, co právě zažíváte.“
