Proč ti druzí kolem mohou pro mě mít silnější vliv než jen informace, inspirace, opora?
- Čím více nevěříš sobě, tím více věříš druhým!
- Čím méně jsi u sebe, tím více jsi u těch druhých!
- Čím méně jsi v kontaktu se sebou, tím více jsi v kontaktu s druhými.
- Čím méně ovládáš a znáš sebe, tím více jsi ovládán a ovládáš druhé.
A co s tím ten druhý, když je takhle všechno na něm a u něj?
- Agrese, protože se potřebuje vymezit?
- Je šťastný, protože by jinak zůstal sám?
- Nebo je také rád, protože toho lze i výhodně manipulativně zneužít?
A kdo ten druhý muže být?
- Děti?
- Partner?
- Sousedé?
- Státní systém?
- Big brother?
- Média?
- Zahraničí?
Otázkou však také bude, jak moc otevřeně si vlastní nedůvěru a slabinu připustím!
Co z toho všeho plyne?
Čím více, si nedovolíme připustit nedůvěru v sebe, kterou každý v nějakém životním tématu máme, tím více pozornosti věnujeme v příslušném tématu tomu druhému. Tomu co dělají druzí a tomu co také druzí říkají. To by nebylo až tak špatné, pokud by to bylo formou inspirace a se zachováním vlastního zdravého úsudku, případně to vedlo ke zdravé změně názoru.
Pokud jsme však neotevřeni vůči vlastním slabinám, přirozeně jsme také vzdálení sami sobě. Toho pak jsou schopni zneužít obzvláště Ti, kteří tento společenský i osobní princip, jsou schopni zahlédnout. Vzniká tak síla moci a ovládání druhých.
Nalézt sami sebe můžeme i skrze mlhu!
Nalézt sami sebe však mohou všichni, i přes tuto vytvořenou mlhu. Otazník ale je u převzetí zodpovědnosti. Být sám sebou, být svobodný, znamená být zodpovědný za to, kdo jsem, kdo jsem byl a kdo budu. Nemohu říkat, že se to nestalo a dělat, že nejsem to, co jsem. Nebo tvrdit, že nemám a tak nedělám. Zodpovědný tedy neznámená jen pozitivní a radostné, je to také negativní a bolestivé.
Zodpovědný je Skutečný, jaký Je!
Obě strany, negativní i pozitivní
Když u sebe chceme vidět jen tu kladnou polovinu, vše negativní, které v sobě máme, pak bude tou slabinou a nedůvěrou k sobě. Za tu, kterou lze chytit a ovládat vnější šířenou negací. Například skrze média, nebo také šířená nemoc. Potřebujeme proto v sobě dobrovolně nacházet obě polarity, pozitivní i negativní.
Tímto přístupem k sobě, tak máme možnost, jak se svobodou zacházet zodpovědně.
Podvědomé riziko přijetí zodpovědnosti
A takovou zodpovědnost, kterou přijme jeden, přináší pro dotyčného zároveň riziko. Ten druhý ji totiž zatím přijmout nemusí. Třeba jen neví jak a kudy k tomu dojít nebo naopak chce být raději uvězněn druhým a zůstat nezodpovědný. Může se tak snadno stát, že do té doby, než bude „svobodných zodpovědných“ více, může takový kontakt se sebou a uznání zodpovědnosti za svou individualitu, být spíše šílenou rolí západní společnosti.
Bohužel krutou realitou vážně muže být, že naše západní společnost, nechce být “svobodná zodpovědná, spolupracující”, ale raději “nemocná, uvězněná, pohodlná, dělající na povel jen to, co druhý řekne, nebo rebelující/nerespektující všechno”.
Pohodlnost přeci jen něco totiž přináší! Nemusíme být sami sebou, on to vymyslí a prožije někdo jiný. A já už to pak udělám, okoukám, nebo se naučím jak on/ona.
Nejen jít k sobě, ale také spolupracovat
A tak je tu už mnoho z nás, co inspirují a ukazují cesty, jak dojít k sobě. Jak nalézt zodpovědnost. Jen vidím jednu slabinu. Přidal bych za sebe, že tu chybí celospolečenská spolupráce. A to velmi významně. Za sebe tedy ještě přidávám idealisticky „Spolupracujme“. Hledejme cesty vzájemného propojování se a být zodpovědný nejen za sebe, ale také za tvorbu celku. Z dětství si pamatuji jednu krásnou větu, kterou vnímám více a více aktuální. Předpokládám, že toto je posláním a větou budoucího věku, kde svoboda a zodpovědnost, bude významným tématem.
Jeden za všechny a všichni za jednoho!
Nakonec to může přinést i nečekané. Změnu hodnot! Už tu nebude stále jen ten pracovní shon, kariéra, bezemoční ocelové monstra a betonové stavby. Ale významné hodnoty získá odpočinek, radost, rodina, partnerství, spolupráce, příroda, smysl života a třeba jen obyčejný malý příbytek z hliněnou omítkou.
