Nepochybovali o přítomnosti uvnitř vesmíru!
Z mého pohledu to vnímám tak, že byli schopni významného využívání ženského principu. Věřili plně tomu, co není vidět. Možná i říci „víra“ je málo, přijde mi přesněji řečeno „prostě to tak měli a nenapadlo je, že by to tak nebylo“. Z našeho pohledu bysme to možná nazvali dogmatem. A tak využívali trvale prostoru vesmíru, jako svého zdroje. Polohy planet, jejich pohyb, vzájemné působení, ale také vlivy na lidské tělo. Vnímali hluboké spojitosti, vztahy všeho mezi vším. Byli tomu otevřeni a jejich mysl pak mohla být jen mostem mezi ženským principem a mužskou realizací na Zemi. Vznikali geniální geometrické stavby, techniky a způsoby.
Proč ženský princip?
K nahlédnutí do mistéria řádu veškeré existence, vyžaduje jít dále než to co lidským okem spatříme a jako fakt vyhodnotíme. K tomu se potřebujeme umět odevzdat ženskému principu a pocitu strachu z nejistot, které připomíná. K symbolickému přirovnání může posloužit představa „poletujícího kosmonauta ve vesmíru“.
Mužský princip?
Ženské schopnosti citlivost, vnímání, vhledy, jsou v praktickém životě nehmatatelné. Je potřeba jim dát, logiku, řád a realizaci ve hmotné realitě. K tomu využíváme mužského principu. Vzniká mužsko-ženská spolupráce, realizace vnímaného obrazu z jiných realit ve hmotném světě. Například pokud malujeme svou představu na papír, realizujeme ženský princip ve hmotném realitě. Jiný příklad, vnímaní souvislosti mezi sluncem a zemí je přesnou kopií psychologických souvislostí mezi otcem a matkou.
Ti staří pradávní
Staří Egypťané a jim podobní, přenesli tedy mistrovsky přesně geometrii vesmíru a celé existence do geometrie jejich staveb a přístupu k životu. Nenarušovali geometrii řádu celého vesmíru. Proto vše, co bylo v naprosto přesném geometrickém souladu, dodnes existuje. Jsou tím například pyramidy, ale také mnoho principů moderní astrologie, psychologie a léčení.
Někde se však něco změnilo a k vychýlení přeci jen došlo. Možná tomu bylo skrze bohatství a moc, která nevědomky zasadila semínko nerovnováhy. Nevím.
Jen si všímám odlišnosti, která tu mezi dobou Starého Egypta a dneška je. Kam jsme se vlastně dostali? Vývoj nebo zánik?
Zapomněli jsme a dogmaticky nevěříme
Jsme dnes velmi zpochybnění, omezení. Jsme uzavřeni a sami, ve světě jistot a bezpečí, věříme svému věznícímu limitu víc než svému přesahu, ve kterém můžeme být všichni otevřeni a vědomě propojeni. Opustili jsme ženský princip v tak rozsáhlém měřítku, že nám zůstali betonové a plechové stavby. Opíráme se jen o rychlost, úspěch a kvantitu. To pomalé, které plyne s vesmírným řádem, s přirozeností divoké přírody, nerespektujeme. Máme příliš mnoho a tak chceme ještě víc, mezi tím však přehlížíme, že se tím také dále omezujeme jen na to, co máme, tedy to, co jsme schopni vidět svým zrakem a spočítat. Patří tam také peníze.
Stejně tak, jako Egypťané měli automatické „dogma“ ve vesmírnou existenci i přesto, že ho okem neviděli, my máme dogma „neexistuje nic, než to, co vidím, co mohu spočítat a vědecky prokázat“. Máme pocit, že máme všechno a tak nevíme, že nemáme téměř nic. Chybí nám takto to podstatné, kořen naší existence a soulad s ním. Zrcadlením naší nevíry ve vyšší, ženské principy, je například dnešní architektura (plech, beton, plasty, polyester). Jejich trvanlivost poukazuje také na vztah k hodnotám, jak moc si sami sebe vážíme a jak moc volíme mezi hloubkou a povrchností.
Dali jsme své mysli dogmatickou pozornost pouze k mužskému principu. Možná nevědomky, možná jsme zapomněli, možná úmyslně zneužili, nevím, to není ale důležité…jisté je, že to tu právě teď je.
Kompenzace úspěchem/mužským principem
Kompenzujeme a přetěžujeme tím mužský princip, zatímco ten ženský tu stojí jako nedůvěryhodný, nechtěný. Přečerpání mužského principu můžeme hmatatelně vidět na rozšířeném výskytu rakovin. Známe ho ale také jinak, nezdravým spoleháním se na jistoty, přílišný kariérismus, tendence chtít zažívat stále finanční růst. Je však potřeba začít vidět, že tu nejsou jen čísla, pevná skupenství, konkrétnost, strategie. Je tu také změna, kapalné skupenství, nevyzpytatelnost a velké neznámo tmy či vesmíru, ve kterém je mnoho pomalého plynutí.
Zkusme si představit, jak rychle budeme kráčet po ulici za denního světla, plného pravidel a řádu a jak nám půjde to samé, ale v noci a s temným šátkem přes oči. Co zvolit?
Čím více chceme jen to jedno, ve skutečnosti si více vytváříme a žijeme to druhé. Snadno to přeneseme i k mužsko ženskému principu, kdy tlakem na využití pouze mužského Jangu, na nás tlačí ženský Jin.
Nutná rovnováha, zesílení vlivu ženského principu
Můžeme tak symbolicky zahlédnout geometrii rovnováhy vesmírné existence na dění kolem nás. Přetěžováním mužského principu vede k ekonomickým krizím, vyskytováním se rakovin. Mužský princip přirozeně musí v nějaké formě upadat svou „únavou“ nebo tlačit agresí. Zároveň s tím si bude získávat pozici ten ženský. A tak nekontrolovatelné, manipulativní a chaotické situace, budou vládnout dění tam venku. Může tím být například politika, média, ale také viry, různé nákazy, větší a větší počet výskytu psychických potíží.
Jak dále?
Vzhledem k situaci, lze tedy do budoucna předpokládat, že méně budeme mít věci pod kontrolou, ekonomická krize může být velmi rozsáhlým tématem, ale také postupný rozpad dosud funkčních strategií a šablon stávajícího životního stylu.
Ženský princip, je ale také svět emocí, který je však mimo toho pozitivního, plný negativ a zranění, toho emočně nepříjemného. A tak je dobré emocím a prožitkům jít naproti a nemyslet jen na úspěch. To ženské emoce zpomalují životní tempo. Skrze tělo je máme možnost vnímat a cítit a tak můžeme být zranitelní a vůči sobě i okolnímu světu mnohem pozornější, opatrnější. Vytváříme si citově hlubší vazby, sebe a toho všeho kolem si více vážíme.
Podpora?
Myslím, že je vhodné, začít se spojovat a podporovat více v tom, abysme nechtěli stále chtít vědět, co bude zítra a jak se zítra zařídím, a co všechno musím udělat v pátek a v neděli. Více se podpořme v souznění s aktuálně prožívanou chvílí. Být více otevřen plynulosti, překvapení a oddat se tomu, co neznám. Zároveň se vzájemně podporovat v projevu emocí, nechat svět mužů prožívat zranění a nechat slzy téci. Děti vést k tomu, že i kluci potřebují plakat a truchlit. Potřebují prožívat svou citlivost a pochopeni v jejich pomalejším tempu. Holčičky nepodporovat jen v tom, jak se výborně učí, ale vést je také k odpočinku a zpomalení. Více se věnovat umění, tancům, zpěvům, terapiím, prožitkovým metodám učení, navštěvovat přírodu. Navrátit do divadel diváky a odebrat je od těch nekončících řad seriálů. Je dobré přijmout, že neznámé a to co nevíme, nemůžeme vymazat a dělat, že se nás to netýká. Je to pro nás většinová část z celé existence, ze které ve skutečnosti žijeme.
„Vše, co dodržuje vesmírnou geometrii a řád, je věčné. Vše co vesmír a jeho geometrii narušuje, je pouhou krátkodobou iluzí.“
Muži ale i ženy!
Výzva zvlášť pro muže, kdy právě mi jsme momentálně více stranou a pod štítem našich schovávaček. Přišel čas, si otevřeně přiznat strachy ze zranění, které ženský princip dokáže velmi snadno svou nevyzpytatelností způsobit a mužské svaly a jasnost na ni nestačí. Je to také však ten princip, který jako jediný je schopen přinést mnoho emotivních prožitků a tím z mrtvého fádního života plného jistot, udělat ten kreativní, umělecký, plný změn, vášně, nejistot, života, ale také přesahu o jeho existenci.
Ať se nám daří být spolu a být stále jiní 🙂
Srdečně vás zdravím
