Jak venku, tak uvnitř – Náš vnější a vnitřní svět!
Je více způsobů, jak vést vztahové terapie. Má filozofie vedení terapií, ať individuálních či skupinových, je použít to, na co koukám a co právě díky tomu prožívám, jako podnět ke zkoumání sebe (vnější svět jako zrcadlo). Nechat to vše venku jaké to je a jen vnímat své emoce, které mohu v takové situaci prožít. Mnohdy mohou být příjemné, tím objevujeme ty pozitivní zdrojové části v sobě, ale stejně tak k nám patří i ty negativní emoce, které jsou strůjcem našich zkušeností a rozvoje nejen jako člověka, ale jako duše.
V párové terapii se proto nezabývám tím, abych dva partnery vyslechl a pomohl jim hledat cestu vzájemné dohody a usmíření. To by byla jistě cesta, avšak velmi krátkodobá, bez řešení skutečné příčiny toho, proč za mnou přišli.
Vztah má své nevědomí (pozadí), kde je zakořeněn důvod našeho setkání. Někde v hloubce nevědomí se shodujeme v tématu, které si aktuálně potřebujeme uvědomit, prožít a vyřešit. Naše mysl na to však bude mít jiný názor.
Máme možnost kritizovat druhého a říkat „Štveš mě, neuklízíš, jsi bordelář“. Ale tím také vyvolávám tlak v druhém a nutím druhého ke změně. Pokud však chceme změnu, jediné, kde ji jsme schopni provést, jsem my sami. Potřebuji proto změnit způsob nahlížení na situace kolem sebe. Pak bych musel tedy ve stejné situaci říci „Jsem naštvaný, dráždí mě nepořádek“. Touto sebereflexí jsme nuceni také vzít zodpovědnost za sebe, neb se dozvíme něco o sobě. Další otázkou, kterou si sám sobě položím je:„Co se mi nelíbí na nepořádku, že pak potřebuju být agresivní?“ Odpověď jistě přijde, pokud ji budeme sami od sebe chtít slyšet. Mohou se takto vybavovat různé zážitky, vzpomínky, propojené s dětstvím, rodiči, předky a tak se potlačené emoce uvolňují. Tím vzniká nový pocit uvolnění, klidu vlastní hodnoty. Po té již v principu na stejných situacích, máme možnost reagovat jinak a objektivněji..
Jak „nevědomky“ zranit sebe i druhého
Nejhorší možná cesta je, pokud vůči tomu, co zažíváme, máme postoj „To On“, „To Ona“, „Nejsem jako on nebo ona a nikdy nebudu (např. matka, otec)“, „Tohle bych nikdy neudělal“, „tohle se mi nikdy nemůže stát“ a mnoho dalších způsobů, jak se postavit vůči všemu co svým zrakem sledujeme nebo sluchem zaslechneme, jako na něco, co se nás netýká.
Proč o tom právě teď píši? Jsme ve vztahu vždy a se vším, neboli trvale máme s něčím vztah. Je jedno, zda mám vztah s mužem či ženou, s vlastním autem, se svým psem nebo se státem, politikou, s virem, se Zemí, se Sluncem. Jde stále o formy vztahu, ze kterých nemáme možnost vystoupit, protože jsme se zde na Zemi narodili. Tím nemůžeme popřít pravidlo vztahu, vzájemného ovlivňování a zrcadlení vnitřního nastavení člověka na tom vnějším prostředí. Je pak čistě jen na mé zodpovědnosti a odvaze tuto souvztažnost vidět. Zda po sobě a od sebe chci něco více, a tak pochopím příčinu prožívání jakékoliv životní situace nejen v partnerství, s dětmi, s politiky, ale také s nemocí.
Možnost volby je vždy po ruce
Stanu se tak zodpovědným sám za sebe, za svůj život, změny v něm, ale také objektivním tvůrčím článkem celku?
Nebo druhá možnost, budu stále zaměřen na hodnocení druhých, jak to ten svět kolem dělá špatně nebo dobře a nevědomky čekat, až tu změnu udělá ten druhý a lépe? Nepřehlédnu však, že jsem vlastně ten nečinný, závislý a s minimální zodpovědností?
Změna
Ať už za minutu nebo za rok, změna se může dít pouze v budoucím čase, tam kde se zatím nic neodehrálo. Budoucnost je volným prostorem pro naděje, vize, je potenciálem k „čemukoliv“ novému. Abysme ale mohli dělat něco jinak, musíme se právě teď podívat do minulosti. A tak zjistíme, co a jak jsme dělali, že právě teď to aktuální prožíváme.
Někdy se změny dějí velmi rychle, ale přiznat si vlastní temnou a světlou stránku, sílu a slabinu, nedůvěru a obranu, může trvat i po mnoho životů.
Vlastní iniciativa
Zkuste to doma, sami za sebe, změňte způsob komunikace, používejte vše, co chcete vyjádřit, co vám vadí, co vás těší jen v 1. osobě. Jak se u toho cítíte, ne jaké to je. „Cítím se nasraný“, „Mám potřebu kritizovat“, „Cítím se volný“. Vztahujte všechno jen k sobě. Nikdo druhý nemůže za nic, to jen vy. Zkuste to na jeden den, celá rodina. Posdílejte své nové pohledy jeden na druhého, na rodinu, na dění kolem sebe.
Pro ty, kdo cítí potřebu, nabízím v této době nouze také bezplatnou astropsychologickou konzultaci, po telefonu, mailem. Může to být příležitost pro nový úhel pohledu.
Ti, co jsou se sebou zvyklý terapeuticky pracovat, tak toto velmi dobře znají a situace kolem už sami dobře události kolem vnímají jako příležitosti pro sebe. Ale mohou být důležitou inspirací pro ty druhé, kteří ještě nevědí, jak na to a mohou předávat své zkušenosti dále.
Můžeme meditovat stovky hodin a stavět si stovky konstelací, ale dokud si ve hmotné realitě nevztáhneme dění kolem nás jako vlastní zrcadlo, je to pouze ztrátou svého času. Naopak, pokud začneme vidět situace kolem sebe, jako vlastního zrcadla, nepotřebujeme žádné konstelace, neb je tu všichni trvale prožíváme.
„Je to paradox, vše máme přímo na vlastním pozemku, ale chodíme pro to k sousedům.“
