Křivda aneb když sami sobě otrávíme budoucnost minulostí

Poslední měsíce, cestuji po ČR více, než v minulosti. Objevuji a poznávám různé kouty země a přitom také různé zvyky a možnosti, kterými disponuje každý kraj. Spatřuji velké odlišnosti. 

Pohybuji se dlouhodobě mezi lidmi, kterým je blízká hodnota duchovního světa a psychologie. Setkávám se s lidmi, kteří jsou podobně laděni a jak se rok s rokem sešel, najednou, když začínám nahlížet také do jiných oborů a témat, které mě v propojení s duchovním světem dávají smysl, zjišťuji, jak moc se jednotlivé regiony od sebe v tomto ohledu vnímání přesahu duše, liší.

Zatímco některé regiony jsou přirozeně duchovní, ty druhé jsou více pragmatické, racionální. A ty další bez povšimnutí, že by mohla existovat možnost žít radostně, s láskou, kreativitou. Tak si říkám, ano v Praze či Brně, tam najdeme široké možnosti. Pokud však posilujeme pouze jednu stranu, dojdeme jen tam, kam nás pustí ta strana, která zůstala bez povšimnutí.

To mě zaujalo, nesoustředíme se tedy jen na to, co je silné a známe a majoritně viditelné? Neorientujeme se jen na to úzké spektrum, kde je to z našeho pohledu NEJ?

Pojďme se společně podívat blíže, chtěl jsem s vámi sdílet svůj pohled…

Je snadné se zabývat místy s dostatkem a stále ho zlepšovat a zdokonalovat. Není to, ale jen způsobem opakování zajetého, v podstatě hotového, jednosměrné zaujetí pozornosti? Jak dalece je to přínosné a kde se to stává kontraproduktivní? Jaký potenciál možnosti mohou skrývat přehlížené-í a neviděné-í?

Nerodíme se proto, abysme dělali jen to, co dobře známe, to co nás ve škole naučili, v čem se cítíme neomylní a jistí. Tímto způsobem by nám velmi brzo chyběl pocit smyslu života, pocit nenaplnění by se dříve či později začal ozývat a žádal o pozornost. Cesta duše je mnohem pestřejší, tlačí nás přirozeně se rozvíjet, učit, poznávat. A tak, opakováním známých zvyků a naučených schémat, i přesto, že někdy se nám mohou jevit na první pohled jako funkční, je nejen v rozporu s vlastním rozvojem, ale může se také stát lpěním naplňovat stále opakovaně budoucnost naší minulostí. 

O to hlubší může mít sílu toto lpění, pokud si ho na sobě nevšimneme. Je to zvláštní, jak snadno můžeme sami od sebe chtít, aby budoucnost byla stále jako minulost. Pokládám si otázku, co vytvoříme, pokud nás bude s tímto lpěním mnoho? Je možné zopakovat celospolečenskou minulost? Ano, je to možné, síla kolektivního mechanismu je obrovská. 

Byli jsme naučeni dělat to, co nám bylo řečeno, nebylo prioritou rozvíjet se v souladu se sebou, naslouchat intuici, učit se odlišnosti, akceptovat polarity, stávat se seberealizující se individualitou schopnou dělat to nejlepší pro sebe a zároveň pro celek. Proto se nedostatečně věnujeme sami sobě, nejsme zvyklí pracovat se svým vnitřním světem, hledat příčiny svých obtíží uvnitř nás a vyhledávat k tomu pomoc, zkoumat vlastní prožitky, získávat přirozenou moudrost na základě přijetí negativních životních zkušeností. 

Díky tomu může chybět dostatek důvěry ve vlastní schopnost zvládnout své prožitky a obtížně situace a také je proměňovat.  

Důvěra ve vlastní rozhodnutí

Na místo toho může být náhradní variantou zvolit cestu starých známých jistot a následného upozaďování svých potřeb, čekáním až někdo řekne, jak přesně „to“ udělat. Jakýsi návod, co mám ve svém životě dělat, díky kterému dojde k odevzdání vlastní odpovědnosti. Může se zdát, že je to výhodné, necítíme se najednou sami a je snadné takto vinit svět venku. Nic se však nezmění. 

Vnímání světa kolem sebe pak zůstává stále stejné, s pocity, že není možné změnit to, co zažívám aneb bezmoc a beznaděj se stávají nevědomky životním stylem.

Pocit důvěry a jistoty ve vlastní kroky, které vedou k úspěšné změně situace a schopnosti se s láskou k sobě seberealizovat, chybí. 

Jsme vláčení starým přesvědčením, zvykem-dogmaty, které jsem slýchavali v raném období života… 

„Dělej to, co ti říkám“, „Chceš aby se ti něco stalo? Tak už to nedělej, je to nebezpečné!“, „Podívej co se mohlo stát, vždyť by sis mohl ublížit“, „To nevidíš, co jsi udělala? Omluv se jí!“ a mnohé další. Zkrátka historické zvyky, které dokáží zásadně a dlouhodobě limitovat životní pohyb a růst, spontánnost, emocionální prožívání, život samotný… v jedné větě shrnuto „nedělej nic, co předem nevíš, jak dopadne!“.

Změnit a vzdát se takového schématu smýšlení pro vytvoření minulosti v budoucnosti, nemusí však být vůbec jednoduché.

Emocionálnímu zranění z dětských let, kdy rodičovské a společenské prostředí dokáže zásadně limitovat rozvoj individuality a sebedůvěry pro úspěšnou seberealizaci v budoucnosti (dospělosti), tedy dětské pozitivum, kreativitu, vizionářství, odlišnost nás umí držet v pasti zajetých kolejí, které i přesto, že nám už nemusí vyhovovat a mohou dokonce spíše prohlubovat bolest ještě více, změnu, která by přinesla nové odlišné prožitky, nepodstoupíme. 

Pro duši přínosná změna je ta, ze které se můžeme poučit. Zažít dostatečně známou zkušenost, která působí tak intenzivně, že iniciuje vlastní úsilí si odpustit, známé opustit a vykročit do neznáma za novými prožitky a zkušenostmi. Taková změna je proto přirozeně propojena se strachem.

Zkoumejme proto vlastní křivdy, všimněme si jich. Díky křivdě nedokážeme přijmout a prožít vnější situaci, nejsme ochotni se poučit a jít pozitivně dále. S pocity viny a negativním postojem pak dlouho bojujeme a odmítáme se vzdát, smířit se se ztrátou, kterou je nutné při každé změně podstoupit. Vnější situace má tak potenciál se stále dokola opakovat. 

„Křivda je odmítavý postoj, který generuje mnoho boje za něco, co již v přítomném okamžiku v realitě není a vlastně by bylo dobré, když už ani v budoucnu nebude. Díky křivdě dokážeme sami sebe trápit velice dlouho a to i přesto, že situace může v každé chvíli vypadat jinak. Existují možnosti plné lásky, které však bez podstoupení rizika zkoušení a nezdarů nebude možné nalézat.“ 

Vyplatí se proto zkoušet a zkoumat právě to, co neznáme, jednoduše choďme do rizika nového objevování. Využijme svých strachů v obtížných situacích pozitivně, jako navigaci, co bych mohl zkusit. Zkuste si sami všimnout, čeho se bojíte, kde všude je váš strach a zároveň u toho cítíte, že je tam také něco, co byste rádi zvládli. Zkuste tento strach pojmout jako svého přítele, který vám ukazuje „podívej, tohle neznám, bojím se, ale moc mě to zajímá, jdu do toho“ 

Možnost změnit něco ve svém životě, co skutečně přinese změnu, je právě v krocích, kterým se často raději vyhýbáme.

Pokládejme proto sobě i druhým, dostatek otázek. Otvíráme se tím zvídavosti, laskavosti, možnosti naslouchat, komunikovat, vzájemně spolupracovat, vyvolávat vlastní iniciativu a zažívat nové prožitky objevováním neznámého. Možná nakonec zjistíme, že „blízko nás“, jsou možnosti, které jsme dosud neviděli.

Každý ze svých příspěvků píši pro inspiraci, ale také bych rád prezentoval, jakými způsoby nás emocionální zranění dokáží ovlivňovat až zásadně limitovat na smysluplnosti života, aby bylo zřejmé, jaký přínos terapie může mít, jakých změn je možné dosáhnout. Terapie je pro každého, kdo cítí potřebu podpory na své cestě zrání a osvobozování se, kdo zažívá cokoliv, co se mu nelíbí a rád by to měl jinak, kdo chce porozumět sám sobě, komu dává smysl čerpat ze své vnitřní moudrosti. Je to místo, kde je možné aktivovat hojivé procesy v těle, nalézat hodnoty v sobě, které povedou k sebedůvěře a seberealizaci v souladu s duší a láskou k sobě.

zůstaňme na dálku v kontaktu. Budu vám mailem zasílat nové články, které vám mohou některé vaše otázky objasnit. Také vás budu informovat o možnosti terapií, pobytů v přírodě a budete tak mít možnost se kdykoliv zúčastnit.

Email
Facebook
LinkedIn
WhatsApp
Skype
Google+

Související články

Kde hledáme spokojenost… ?

Je lidskou přirozeností, učit se, růst, zrát. Zároveň součástí nových výzev je také opuštění toho starého. To však většinou není příjemné a vyhýbavé strategie se

Blízkost jako zdroj strachu

Asi to zná mnoho z nás, kdy vstupujeme do vztahu a očekáváme lásku, blízkost, intimitu, konstruktivní komunikaci a první chvíle, hodiny, dny, týdny, je vše,

Podpora dětem v tématu smrti

Milí příznivci terapie v přírodě, jsem si vědom, že dnes píšu o tématu, které je velmi silné a často působí jako důvod zaujmout vyhýbavý či

Chcete informovat o nových článcích a nabídkách pobytů v přírodě?