Je ale paradoxní, že si mnoho z nás bez této zkušenosti nejsme schopni uvědomit, důležitost hodnoty smrti, její dar, který nám je schopna předat. Že takový okamžik životní ztráty, smrti, je vlastně branou do života, k lásce, v cestě vpřed, že nám ukazuje kudy se vydat i ve vztazích, že vyhýbáním se smrti, zahazujeme i život.

Možná to zní příliš abstraktně, co je tedy tím v realitě co smrt přináší, že může otevřít tu bránu života? Dává možnost cítit srdcem a ne hlavou, cítit skutečnou bezpodmínečnou hodnotu života, skutečnou lásku a skutečnou smrt, tohle je realita na této zemi.  Není to hledání nejrychlejší cesty k úspěchu, komfortu, majetku a mistrovské dokonalosti. Není to cesta, jak zaparkovat na nejbližším parkovacím místě u vchodu megaobchoďáku, jen proto, že tam nejrychleji nakoupíme všechno a hned. Je to cesta v západním světě složitější, kdy možná bude nutné opustit pohodlí, vystřídat obchoďák za místní obchůdek skromného srdečného farmáře s několika málo kozami a kravkou na louce, prodávajícího pouze výborný sýr, excelentní jogurty a pro další pojedu dále…..a pojedu znovu o kus dál pro pečivo a další a další kroky, které jsou možná komplikovanější, složitější, namáhavější, ale nakonec je to velké úsilí pro mě velmi příjemné, protože to dělám pro sebe, neb mi záleží na tom, čím se živím a navíc rád podpořím stejně laděné lidi. A stejně tak se to projeví i ve vztahu a to tím, že přestáváme hledat nejrychlejší řešení, přestáváme utíkat a soutěžit jeden z druhým, získávat moc jeden nad druhým, povyšovat se, začínáme vnímat tu delší cestu, tu která trvá i mnohem déle, je o mnoho na první pohled složitější. A jak všichni víme, rychlé akce jsou znakem mládí a pomalé jsou vidět u těch starších. Zpomalováním se tedy dostáváme do polohy moudrých a starších, těch co už vědí, že nevědí. To je dar smrti, vědět, že nevíme a přesto jít touto tmou vědomě pomalu vpřed. 

Momentem ztráty, s náhlým přívalem emocí zjišťujeme, že u smrti je vážně vždy láska a je tam tak blízko blizoučko, že pocit lásky by mohl být snad i zaměnitelný s pocitem bolesti ze ztráty.  Cítit tuto hlubokou lásku a bolest může být někdy tak významné, tak velké, že si mnohdy raději nevědomě odepřeme obojí. Jak smrt, strachem z ní nebo v horším případě odporem vůči ní, tak i lásku, která k ní neodmyslitelně patří. Neb každý vztah vždy někdy začíná a také někdy musí skončit. Všichni to víme, ale chceme to všichni připustit, chceme to dovolit?

Smrt je velkou autoritou, můžeme si ji i představit jako osobnost s výjimečnou autoritou a vůči autoritám je důležité jednat s respektem, úctou a dát jim tak významné místo i ve svém životě. Opakem je neúcta a odebírání prostoru autoritě, ale čímž také tomu druhému. I tímto způsobem se ve vztahu projevuje téma smrti. Dominantní silné osobnosti si přitahují dominantní silné protějšky a o to větší téma autority, smrti, mezi nimi je, o to více se budou muset učit, jak jeden druhého respektovat a sklonit jeden před druhým hlavu, jak uznat hodnoty druhého. Neb rozpor velmi silných autorit, může vést až ke zdravotním problémům a fatálním následkům. Nicméně i tomuto je nutné dát své místo.